STARÁ GARDA

Zatím snad jen informativně, že se vracejí staří koně a raritou je angažování hbitého mladého obránce Miroslava Fafejty, ročník 1932.

Konečně se našel člověk ochotný informovat o dění v týmu staré gardy - je jím profesionál nad jiné povolaný - Jan Dvořák. Děkujeme.

Aktuální tabulka - zde

Výtahy - Radlice 1:0

Nevýrazný soupeř s Pavlem Kondrášem v záloze byl hlavně v prvním poločase často pod tlakem, ale ani šance Karla Koldra, který si skvěle naběhl na centr do malého vápna ani příležitost Pepy Šantory v jeho brance neskončila. Po přestávce jsme si řekli, že běhání už bylo dost a nechali Výtahy, aby si na naší polovině zajezdily. Nebylo to od nich taky nic nahoru a dolu, jak by se od výtahů čekalo, ale stačilo to na jednu pěknou střelu, která se odrazila od břevna za brankovou čárku. Jirka Černý neměl nárok na ni dosáhnout. Pak Radlice ožily, ale ze slušné hry v poli vyplynuly jen dvě střely na branku (Honza Kolací a Pepa Šantora) a jedna hlavička (Karel Koldr). Takže zase nic. Snad si spravíme náladu při posledním podzimním zápase, ale je to stejně nejisté, jako název posledního soupeře - Nejistá sezóna.

Radlice - Bílá Hora 1:4

Soupeř potvrdil svou pověst a vyhrál zaslouženě, ale zároveň jsme si i my potvrdili, že když se snažíme, dokážeme si vytvořit šance. Jenže jsme z nich dali jen jeden gól, zatímco Bílá Hora z pěti čtyři. Za stavu 0:2 za nás snižoval Honza Exner, poté, co jsme zatlačili na soupeřovu obranu a jejich rozehrávka skončila kiksem. K vyrovnání měl blízko opět Honza, který hrál hodně aktivně, když mu krásný míč poslal na šestnáctku Karel Koldr, ale tentokrát minul prakticky prázdnou branku. Po přestávce byla snaha o vyrovnání, ale góly už padaly jen do naší branky zkrátka proto, že soupeř byl lepší. Nicméně jejich kapitán tvrdil, že letos jsme byli jejich nejlepší soupeř. K tomu se dá dodat jen, zda nešlo jen o zdvořilostní repliku vítěze. Každpodáně se to hezky poslouchalo.

 
Radlice - AGORA 3:6

Kádr staré gardy už úvodní zápasy v soutěži značně prosely - k omluveným přibyli zranění, takže k zápasu napochodovalo dvanáct chlapíků v nejlepšímn věku, přičemž Mirek Fafejta junior se nechtěl svlékat, protože: "je nás dost" (nakonec to v průběhu hry udělal a nastoupil). Soupeře jsme v úvodu zatlačili, ale on, jak už se stává tradicí, se z "ocelového sevření" vymanil a začal vystrkovat růžky. Vystrčil je třikrát, když za našimi stopery (Miloš a Pytlík) zůstal vždycky ten samý hráč. Poločasové skóre dokázal v poslední minutě zkorigovat na 1:3 Pepa, kterému krásně poslal míč Karel Koldr. Ten vůbec odehrál dobrý zápas - a na rozdíl od většiny z nás se pohyboval a to celkem rychle, takže v úvodním náporu Radlic po přestávce dal hlavou na 2:3. Jenže když se zdálo, že se budeme se soupeřem tahat o skóre, trefil jeden ze soupeřů padající odkop a z voleje, zhruba ze čtyřiceti metrů, ho poslal Mirkovi do branky. Hosté sice byli o něco lepší, ale měli i štěstí (to, jak známo, přeje připraveným) a další gól přidali po střele, která se odrazila od břevna k jejich, opět volnému útočníkovi. Ke cti radlických starých gardistů lze říci, že snaha byla, kombinace byla a tak se rodily i šance, ovšem ujala se jen ta poslední - Karel, který byl ve středu u všeho podstatného, nahrál po pěkné kombinaci Frantovi Volenovi a ten už bohužel jen snížil na konečných 3:6. Takže další příděl, ale ono to zase přijde (jen aby to už nepřešlo).   

Radlice - IT Servis 2:2

Třetí zápas starých gardistů přinesl první ztrátu - možná i sebevědomí. Protože slušný výkon z první půle, který přinesl vedení 2:0 po hlavičkách Franty Voleny a Honzy Salivara, po ideálních centrech Honzy Dvořáka (Bohumil Hrabal: když se sám nepochválím, žádný to za mě neudělá), se po přetávce změnil v hrůzu. Ani pohled na dres s číslem 74, připraveným pro radlickou ikonu "tátu" Fáfu, s týmem nehnul. I z osy Robert Novotný - Honza Salivar - Pepa Šantora, která v prvním poločase fungovala uspokojivě, nějak vyprchalo nadšení a naopak soupeř začal hrát fotbal. My se procházeli kolem a čekali až zápas skončí, aniž bychom protihráčům věnovali nějakou přehnanou pozornost. Šanci jsme měli jedinou, když Pepa Šantora po pěkné akci trefil tyč a gólmana. Zasloužený trest přišel a kromě několika infarktových situací, v nichž se chopili hlavních rolí Jirka Černý (který po dlouhé pauze a poté, co první poločas strávil v dopravní zácpě, po přestávce vystřídal v brance Miloše Vinše) a Miloš Vinš (který se prokličkoval a poodkopával z našeho vápna ven) znamenal i dva góly v radlické brance. Tak uahnat chmury z druhé půlky utkání a hurá na dalšího soupeře.
P.S.: Pro Zdeňka Kohlera, který chtěl, abych ho ve středu omluvil z účasti na úterním zápase (což fakt nejde) -tentokrát se hraje skutečně ve středu 20. září od 17.30.
P.S.1: Ahoj Zdeňku.

Radlice - FC Trobico 3:0 kontumačně (na hřišti1:1)

Soupeř se nesešel, prohrál kontumačně a zápas odehrál přátelsky se třemi půjčenými radlickými hráči v sestavě. To nebyl problém, protože veteráni zavětřili příležitost, a sešlo se nás na dva mančafty. Na Cindě nás soupeř potom trápil. Střídali jsme sice hokejově, ale až v závěru jsme pochopili, že stará garda není od toho, abychom si nakopávali dlouhé balóny a supěli za nimi, ale dali si míč do nohy. Jirka Krtek v poslední vteřině střelou z dvaceti metrů zajistil přátelskou remízu 1:1, která však jen naznačila naše možnosti - do tabulky se počítá kontumačních 3:0.

Zentiva - Radlice 0:1

Výhra ve druhém zápase nad soupeřem, který nastoupil v devíti lidech, se rodila po boji celého týmu a heroickém výkonu Karla Schicha. Ten hrál po sedmi letech ač zraněn, protože na rozdíl od úvodního utkání, kdy byla šatna plná, přišlo tentokrát jen jedenáct lidí. Velkou zásluhu na výsledku měl zejména výborně hrající Robert, Petr Bružeňák i Standa (až na tradičních pár kliček, z nichž ne všechny mu vyšly) a Pepik Šantora, který po dlouhém výkopu Miloše Vinše obešel i brankáře a v klidu zavěsil. Za zmínku stojí ještě Franta Volena, který před utkáním kromě obligátní štamprličky fernetu absolvoval 2x 10 km na kole, pak na posledních 20 minut opustil místo levého beka a zahušťoval střed pole.

I v devíti si hráči Zentivy vypracovali dvě tutové šance, ale nedali je. My jich měli třikrát tolik, ale Pepík Šantora, Píška, Exner i Robert s nimi naložili po svém a skóre se tak změnilo jen jednou.

Branka: Šantora. Rozhodčí: radši nejmenovat. Poločas: 0:0. Diváků: 000.